Montáž - všeobecné pokyny
Před zahájením montáže doporučujeme kontrolu podpůrné konstrukce, zejména z hlediska přesnosti montáže, vodorovnosti, kolmosti a rovnoběžnosti. To platí zejména v případě, že montážní firma přebírá tuto část smluvně od jiného subjektu. Není-Ii konstrukce ve shodě s projektem, doporučujeme toto uvézt do stavebního deníku či protokolu o převzetí práce a z této skutečnosti vzniklé vícepráce řešit se zadavatelem montáže.
Kotvení, připojování, spoje
Kotvením rozumíme mechanické spojování konstrukcí či plechů specielním masivními k tomuto účelu vhodnými prostředky (např. hmoždinkami či specielními šrouby) zpravidla do betonu či zdiva. Připojováním bývá často označováno spojování profilů s nosnou konstrukcí, která může být z:
- oceli, event. hliníku (AI)
- dřeva
- betonu
Ocelové trapézové profily jsou na spodní konstrukci zpravidla připevňovány ve spodní vlně přiléhající ke konstrukci. Výjimku zde tvoří vnější střešní profily určené pro odvod vody, kde je v mnoha případech, zejména je-Ii menší spád, vhodné provést upevňování profilů nad místem odtoku vody, tedy v horní vlně např. přes sedlové podložky, tzv. kaloty. Typy spojů a jejich vzdálenost je nutno provést předepsaným způsobem v závislosti na statickém výpočtu. Vzájemné vzdálenosti spojů je nutné dodržovat ze statického a funkčního hlediska. Je rovněž nutné dodržovat vzdálenost spojů k volným okrajům a rohům budov (trapézové plechy se v těchto případech šroubují do každé vlny). Na podélném styku dvou tabulí trapézových plechů se profily spojují vzájemně po 330 až 660 mm nýtováním nebo sešroubováním tak, aby spoj nemohl odstávat či se uvolnit. Toto podélné spojení má statický vliv zpravidla jen u smykových polí.
Spoje - druhy spojovacích prostředků
Jako spoj bývá označováno místo styku ocelových trapézových profilů s jiným profitem či podobným stavebním dílcem včetně příslušného spojovacího prostředku. Osové vzdálenosti, druh a typ nejen spojů, ale i spojovacího materiálu, jakož i spoje ve smykových polích je nutné při projektování správně staticky posoudit a při montáži pak tyto údaje předepsané v projektové dokumentaci bezpodmínečně dodržet. Dále je nutné posoudit, zda se skutečný stav na stavbě shoduje s prováděcím projektem. Případné změny je nezbytné ihned konzultovat s projektantem. Spojovací prvky jsou použitelné podle konkrétní situace. Mají však některá omezení, především podle druhu materiálu a účelu použití. Pro práci se spojovacím materiálem výrobce doporučuje používat předepsané nářadí a montážní pomůcky. Nastřelovací hřeby jsou používány pro připojování ocelových trapézových profilů na nosnou ocelovou konstrukci, nejčastěji od tloušťky 6mm (ve specifických případech možno již od 3mm, viz. dokumentace výrobce příslušných hřebů). Pro aplikování nastřelovacích hřebů se používají specielní nastřelovací pistole a nábojky. Tyto nábojky jsou barevně odlišené dle vhodnosti svého použití pro různé typy připojovaného materiálu a spodní konstrukce. Při použití je nutno exaktně se držet pokynů výrobce. Hmoždinky slouží pro kotvení. Při montáži je třeba dodržovat pokyny dané výrobcem, zejména pokud se týká způsobu usazení hmoždinky, vhodné délky a druhu dle materiálu zdiva. Trhací nýty se používají zpravidla pro podélné spoje trapézových plechů příp. spoje trapézových plechů s plasty apod. Šrouby slouží pro připojování a spojování. Pro všechny typy spojů pomocí šroubů platí, že s výrobcem udávanými charakteristikami šroubu pro tah a střih je možno počítat pouze při exaktním dodržení výrobcem udávaných sil utahovacích momentů a zásad pro zabudování příslušného šroubu. Jde zejména u samořezných šroubů o průměr předvrtání příslušného otvoru (tento údaL.Qy měl být uveden v kladečském plánu) a u samovrtných šroubů rychlost vrtáni a tloušťku vrtaných materiálů. Při používání šroubů s těsnícími podložkami doporučujeme užít utahovacích přístrojů s tzv. hloubkovým dorazem, aby nemohlo dojít k "přetažení" podložky. Pro každý typ spoje je nutno volit správně typ závitu (do dřeva, plechu či silnostěnné oceli). Nejčastěji se používají šrouby samovrtné a závitotvorné (samořezné). Z hlediska povrchové úpravy a materiálu rozlišujeme:
- spoj. materiály nerezové, vhodné pro všechny spoje vystavené klimatickým venkovním podmínkám (příp. prostředí vnitřní s vyšší vlhkostí)
- spoj. materiály pozinkované, kde je menší nárok z hlediska korozní odolnosti
- spoj. materiály s pozinkovaným tělem a hlavou s plastu
- spoj. materiály pozinkované s lakovanou hlavou
- spoj. materiály s pozinkovaným tělem a hlavou se slitinou Zamac (Zn+AI)
pozinkované šrouby se navíc dodávaj í v několika kvalitách a následných úpravách zlepšující kvalitu pozink. povlaku (dural, organický povlak)
Montáž na konstrukci
Před zahájením montáže je nutno provést přesná zaměření. Musí být provedena kontrola nosné konstrukce, aby mohly být včas a odborně eliminovány chyby a nepřesnosti vzniklé při její montáži. Doporučujeme označit si body pro průběžnou kontrolu montáže, aby montážní firma po celou dobu montáže mohla sledovat dodržení kolmosti a skladebné šířky. Prakticky to znamená zaměřit a pečlivě osadit první plech, zkontrolovat jeho kolmost a dodržet jeho skladebnou šířku. Při pokládání dalších trapézových profilů je nutné zajistit jejich usazení do správné polohy (trapézové profily jde lze při montáži "natažením" či sešlápnutím či naopak jejich stlačením ve směru šířky mírně tvarově deformovat a tak vnést do montáže chybu. Nebo takto eliminovat tvarovou nepřesnost plechů z výroby.) Při kotvení profilů ke konstrukci tedy doporučujeme průběžně kontrolovat celkovou šířku na obou stranách profilů, aby nedocházelo k šikmému "utíkání". Mírné odchylky rovinatosti v rovných částech trapézových plechů vzniklé válcováním či v důsledku napětí v plechu, jakož i lehké zvlnění volných konců, nemá negativní vliv na životnost či nosnost trapézových profilů a nepředstavují tedy podstatnou a závažnou vadu v dodávce. Větší trvalé změny tvaru, zejména pak lomy na hranách na přechodu pásnice a stojiny, mohou snížit nosnost profilů. Proto musí být odborně posouzeno, zda takovéto profily ještě kvalitativně postačují. Spojovací materiál je vhodné začít osazovat vždy od středu plechu a postupovat směrem ke krajům, se zvýšenou pozorností na dodržení kolmosti a skladebné šíře. Druhou variantou je uchycení prvního a posledního šroubu v krajích a následné "dopasování" šroubů mezilehlých. (Takto se např. montují často prosvětlovací tabule z plastů mezi ocelové trapézy.) Trapézové plechy mohou být montovány, v závislosti na projektu a statickém výpočtu, v pozitivní i negativní poloze. Přečnívající trapézové profily je nutné z bezpečnostních důvodů ihned po položení zajistit proti překlopení. Na volném konci trapézového profilu je pak vhodné osadit ocelový ukončovací proti!. Při pokládání je nutné organizovat práci tak, aby vždy při ukončení směny nebo při přerušení práce byly všechny položené plechy upevněny a nejlépe podélně spojeny mezi sebou. Již rozbalené balíky plechů je nutné na konci směny zabezpečit proti samovolnému posuvu např. při větrném poryvu, bouři atd. Otvory ve střeše, např. guly, zejména ale otvory pro světlíky či střešní čočky, které nebyly vyznačeny v projektové dokumentaci, je možno namontovat pouze se svolením projektanta. Viz. též odstavce "prostupy" a "smyková pole".
Utěsnění a návaznost na sklon střechy
Předepsaná utěsnění střešních či stěnových systémů vhodnými utěsňovacími páskami či hmotami se provádí na podélných a příčných spojích. Při navrhování střech je vhodné vycházet z ČSN 73 19 01 a ČSN 73 05 44. U vnějšího pláště při spádu střechy pod 10 stupňů (cca 17%) se doporučuje vložit do podélného styku dvou plechů přídavnou těsnící pásku, u spádu pod 5 stupňů (cca g%) je to nutné. Příčné spáry dvou trapézových plechů je vhodné utěsnit páskou při spádu pod 6 stupňů (cca 10,5%). S klesajícím spádem se zmenšuje také vzdálenost spojů podélné spáry. Minimální sklon trapézového plechu s těsněním podélných spár (bez napojování tabulí příčně) je asi 2,5 stupně (cca 4,5%) pro výšku vlny min. 50 mm. U plechů, které jsou příčně napojovány, se uvádí jako min. sklon 3,5 stupně (cca 6%). Tyto údaje je ovšem nutné brát jako ideální, při téměř nulovém průhybu atd. Obdobné zásady platí i pro většinu sendvičových panelů (kromě specielních panelů určených pro malé spády).
Odvodnění
Odvodnění střešních ploch by mělo být řešeno projektem. Při vlastní realizaci pak montážní firma musí dodržet všechna opatření uvedená v projektu. Provádí-Ii se odvodnění až po položení střechy s mírným spádem či bezespádové, je vhodné zhotovit odvodňovací otvor výřezem v místě největšího průhybu střešních profilů. Trapézové plechy je pak třeba v místě vyříznutého otvoru zpevnit vyztužovacími profily o doporučované min. tloušťce 1,25 mm. V případě, že trapézové plechy jsou použity jako nosná konstrukce střechy či stropu a netvoří tedy střešní krytinu, nejsou na směr pokládání plechů kladeny žádné zvláštní požadavky. Je však výhodné pokládat plechy proti hlavnímu směru větru, aby nedocházelo k zafoukávání srážkové vody mezi profily. V případě, že jsou ale trapézové profily či sendvičové panely pokládány jako vnější plášť střechy, je pokládání proti hlavnímu směru větru nezbytné. Při pokládání trapézových profilů jako vnějšího pláště střechy je vždy nutné položit trapézové profily tak, aby se dva vedle sebe položené plechy podélně stýkaly v horní vlně, nikoli v dolní vlně na konstrukci, aby nemohlo dojít k zatékání vody ve spoji.
Větrání a odvětrávání
Řešení větrání či odvětrávání opláštění navržené v projektu je nutné bezpodmínečně dodržet. U nezateplených plášťů je možno řešit kondenzaci vody na vnitřní straně pomocí speciální antikondenzační povrchové úpravy (vlies či nástřik).
Prostupy
U otvorů větších než 300 x 300 mm ve stěnových či střešních profilech (světlíky, čočky, RWA klapky, kouřovody, prostupy technologie, větrán í, okna, vrata, dveře aj.) je nutné staticky správně vyřešit přenesení zatížení v místě otvoru. Otvory ve střeše je nezbytné při montáži správně zajistit (sítě, závory). Pro utěsnění prostupů až do průměru 660 mm lze využít potrubní manžetu.
Smyková pole
Smyková pole jsou součást statického systému konstrukce budovy a musí být tedy provedena přesně tak, jak je uvedeno v projektu. Následné změny v oblastech smykového pole jako např. střešní otvory musí být před realizací staticky posouzeny a vyprojektovány. Je třeba dbát na to, aby v této oblasti byl trapézový profil upevněn v každé vlně a aby na podélných hranách a podélných spojích byly dodrženy uvedené vzdálenosti spojů přesně podle prováděcího projektu. Vzdálenosti těchto spojů jsou v řadě případů znatelně menší než v běžných konstrukcích. Oblasti ve střeše, které slouží jako smyková pole, je nutné v projektu zvlášť viditelně a jasně označit s udáním faktu, že tyto ovlivňují statiku celé budovy. Jejich změna na stavbě (např. zabudováním střešní čočky), bez předchozího výpočtu statického vlivu těchto změn projektu, není možná.
Styk různých kovových materiálů
Povlékané tenkostěnné profily je možno montovat libovolně se všemi ostatními kovy v případě, že na styku těchto dvou kovů je zachována povlaková vrstva (lakování). Pozinkované i aluzinkované či hliníkové plechy je však nutné v případě, že chceme zabránit následnému negativnímu vlivu vyplývajícímu z kontaktu s jiným kovem, oddělit od těchto ostatních kovů následným lakováním či vložením jiného materiálu do místa styku. Uvedená tabulka podává pro praxi užitečný přehled o možných či nedoporučovaných stycích dvou různých kovů.
Opravy povrchové úpravy během montáže
Opravy pozinkování je možno provádět následným zalakováním za sucha lakem s min. obsahem zinku 90%. Tloušťka vrstvy laku by měla být o 50-100% větší než tloušťka opravované původní vrstvy zinku. Opravy povlakové vrstvy (laku) se provádí nátěrem schnoucím na vzduchu. Výběr vhodného opravného laku je vhodné konzultovat s dodavatelem, pro každý typ povrchové úpravy je totiž vhodný jiný typ opravného laku.V každém případě je nutné opravovat jen ta místa, kde je lakovaná vrstva škrábnuta až do pozinku. Opravu pak provedeme co nejmenším štětečkem či dřevěnou špejlí a jen v místě poškození a v co nejtenčí vrstvě, aby se zabránilo vzniku barevné stopy na fasádě. Je též nutné mít na paměti, že ani vhodně vybraný lak nemá nikdy stupeň odstínu a lesku zcela identický s lakem původní lakové vrstvy. Při zcela nepatrném poškrábání povlakové vrstvy v místech, kde není přímý svod vody, doporučujeme příslušné místo raději neopravovat, neboť katodická reakce anorganického materiálu s organickým duroplastem způsobuje, že nehrozí nebezpečí koroze zinkové vrstvy ležící pod vrstvou duroplastu. V případě, že je nutné následně lakovat větší plochy duroplasty povlékaných profilů, je nutné dbát následujících zásad:
- překontrolovat soudržnost stávající povlakové vrstvy v případě, že tato již byla vystavena různým vlivům koroze
- k odstranění na povrchu povlaku ulpěných nečistot doporučujeme omýt tyto plochy vysokotlakým oplachem s přísadou vhodného čistícího prostředku
- v případě, že se vyskytují místa již napadená korozí, je nutné provést mechanické očištění příslušného místa (např. drátěným kartáčem)
- před lakováním větší plochy je vždy nutné provést kontrolu soudržnosti podkladu s novým lakem (24-hodinový test). Někdy je též nutné, zejména je-Ii lakováno na starší lak, napřed užít základového laku, v některých případech i ve více vrstvách
- při výběru laku doporučujeme kontaktovat naše technické oddělení, rovněž je nutné dbát požadavků investora na požadovanou kvalitu konečné lakované vrstvy
- pro určení laku a technologického postupu lakování je rozhodující oblast, v níž se stavba nachází (povětrnostní a chemické vlivy, UV záření)
- z důvodu nutně vzniklé barevné odlišnosti mezi stávajícím a novým lakem, doporučujeme provést lakování vždy celého jednoho pohledu na stavbu. Vhodnou alternativou je rovněž kombinace odlišných barevných odstínů
Čištění
Zásadně by se měly ihned očistit místa znečištěná zejména látkami, které mohou způsobit zvýšené nebezpečí vzniku koroze. Často je toto možné provést již pouze omytím vlhkým hadrem. K čištění povlékaných profilů je vhodná voda nebo lehce zásadité čistící prostředky. Při použití čistících prostředků je však nutný následný oplach vodou. Při mechanickém čistění je třeba zabránit poškození povlaku oděrem či obroušením. I mírné obroušení povlaku např. čistícím prostředkem s přísadou prášku má za následek ztrátu lesku laku. Nesmí být použity prostředky obsahující chlor nebo salmiak, nitrorozpouštědla či písek. Při čištění profilů povlékaných PVC (plastisol) nesmí být také použity prostředky obsahující rozpouštědla PVC, jako např. aromaty, xylol atd.
Ochranné fólie
Dodané profily (zejména sendvičové panely a lemovací prvky) jsou opatřeny v některých případech ochrannou PE fólií proti poškození při transportu a montáži. Tuto fólii je nutné po montáži co nejdříve odstranit, protože vlivem tepla a UV záření může dojít k jejímu pevnému ulpění na povlékaném profilu. Fólie se pak dá odstranit jen s obtížemi. U nejběžněji užívaných typů fólií doporučujeme fólii odstranit do 2 týdnů. V případě intenzivního slunečního záření a tedy vysoké teploty a v případě dešťů střídaných s vyšší teplotou dříve.
Předání stavby po montáži
Předání stavby doporučujeme ihned po dokončení montáže, především však před započetím práce dalších profesí, jako jsou práce těsnící, izolatérské, budování světlíků, zdění aj. I předání dílčích částí smontovaného opláštění je vhodným řešením. Dodrží-Ii se tento postup, dá se zabránit mnoha následným nepříjemným střetům, nedorozuměním a reklamacím vad hotového díla. Předání díla či části díla by se mělo uskutečnit společnou prohlídkou objektu a následně by měl být ihned vyhotoven protokol o předání.
Předání hotových smykových polí
Při předání namontovaných profilů, které slouží k vyztužení budovy či její části, se postupuje stejně jako při předání ostatních částí stavby, je zde však bezpodmínečně nutné převzetí investorem, odběratelem či projektantem pověřeného subjektu. O předání těchto částí stavby je nutné vyhotovit písemný protokol, jehož originál je uložen s ostatními podklady o stavebním díle, jedna potvrzená kopie pak zůstává u montážní firmy.
